Degenerativní myelopatie  je progresivní degenerativní onemocnění míchy, které se na počátku projevuje ,, pouze,,  škrtáním prstů zadních končetin o zem, následuje atrofie  svalů  pánevních končetin, pes postupně zcela  přestává zadní končetiny  ovládat a končí smrtí postiženého jedince. 

Onemocnění není léčitelné.

Důležité je, že se tomuto onemocnění  mohou chovatelé účinně  předcházet. 

Onemocnění je genetické a  postihuje různá plemena psů a, co je důležité,  existuje na něj genetický test, díky čemuž je možné předejít již narození štěńat s vlohou pro rozvoj tohoto onemocnění.

Nyní v roce 2019  však pohled do přehledu vrhů říká, že přestože se o tomto  onemocnění v souvislosti  s naším plemenem   hovoří už  několik let,  stále je vidět vysoce riziková spojení.  Znalí  zájemci o štěně však mají možnost snadno  zjistit, zda je jejich  potencionální štěně z vrhu, u nějž chovatel  riziku tohoto onemocnění předchází.  

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tomuto genetickému onemocnění lze snadno předejít tím, že majitelé chovné jedince nechají testovat. Test obnáší buď stěr z bukální sliznice (na speciální kartáček), nebo odběr krve. Obojí u veterinárního lékaře, který odběr a hlavně identitu jedince potvrdí do žádanky a správně také do PP. 

Zjednodušeně - laboratoř ze vzorku může zjistit 3 výsledky. Napíšu to pro pochopení  úplně laicky.

1.  Čistý jedinec - negativní -  (ideální výsledek) na obou alelách rizikové části genetické informace, nese zdravý gen  - takoví jedinci jsou označováni DM  g/g (nebo n/n)  - ti sami neonemocní, ani  jejich potomstvo. Potomstvo může mít podle druhého rodiče výsledek  buď g/g nebo g/a (při spojení s jedinci z bodu 2 a 3 ). Nikdy nemůže mít výsledek a/a. 

Nejideálnější je spojení 2 jedinců s výsledkem DM g/g, kdy se narodí pouze homozygotní potomstvo.  To ale  v chovu není vždy možné, protože by to vedlo k výraznému  zúžení chovné základny. Důsledkem by bylo to, že by se ve zvýšené míře objevovali  jiné zdravotní problémy.

2. Přenašeč -  jedinci  jsou označení DM g/a , obvykle  se uvádí, že neonemocní,  ale při nevhodném spojení se  mohou narodit potomci v bodě 3, u nichž je riziko rozvoje onemocnění.  Existují ale informace, že i u těchto jedinců  vyjímečně  mmůže  dojít k rozvoji tohot onemocnění.

Měli by být spojováni výhradně s testovanými  jedinci a pouze s výsledkem DM g/g. 

3. Rizikoví   pozitivní jedinci  -   nesou  obě mutované alely genu jsou označení MD  a/a. U nich je riziko rozvoje onemocnění a nemohou dát nikdy  v potomstvu žádného jedince z bodu 1. Pokud jsou využiti v chovu, tak by to mělo být výhradně ve spojení s jedincem testovaným a s výsledkem  DM g/g. Pak se narodí všichni potomci  s výsledkem  DM g/a.

Spojit je s jedincem  netestovaným, je stejně nezodpovědné, jako spojit je s jedincem z bodu 2. nebo 3. 

K netestovaným jedincům by se v chovu mělo přistupovat stejně, jako k těm v bodu 3, protože u nich není vyloučeno, že jsou pozitivní. 

V případě tohoto progresivního  neléčitelného onemocnění  s možností  genetického testování je tedy  snadným opatřením zodpovědného chovatele, kterému záleží na kvalitním životě jeho odchovů  testování  a  pozitivní selekce při výběru potencionálních partnerů.

Odkaz na odborný článek : http://vetallia.cz/degenerativni-myelopatie-opomijena-pricina-ochrnuti-starsich-psu/

Se svolením  paní Kateřiny  Holubové  vkládám její text. Tedy text  majitelky žijící s touto nemocí postiženou  7-letou fenkou. To si myslím je mnohem více vypovídající, než odborné články. 

Dále na konci vkládám odkaz na video, na kterém jiná majitelka, paní   Zdeňka Koubíková zachytila  postup  této nemoci. Byla také první, kdo nechal po smrti fenky udělat pitvu potvrzující, že skutečně šlo o tuto nemoc. Oběma děkuji.

Kateřina  Holubová

Degenerativní myleopatie. (A bude to dlouhý.)

Nedávno jsem slyšela několik názorů, třeba že testování na DM je jen jakousi módní záležitostí, dokonce i to, že Olivka od Zdeňky byla výjimkou... že to není tak horké, jak se zdá, a blablabla. Několikrát jsem se dívala na krycí listy a přehled vrhů... Vážím si všech chovatelů, kteří mají otestované feny a jdou jen do otestovaných psů. Netestované páry nebyly ale výjimkou (ani jedinci po rodiči-přenačeči), dokonce byly k vidění páry, kde byl otestovaný-přenašeč/otestovaný-pozitivní s netestovaným jedincem, a co hůř sem tam i otestovaní-přenašeči s otestovaným-přenašečem. Je mi z toho smutno a - řeknu to na rovinu – sraje mě to.

O to víc v současné době, neb mám doma klinicky nemocnou fenu (Alfinie od Brány ráje). Fíně je pouhých sedm let, mozek a předek stále dost aktivní a domnívající se, že je mu tak dva roky... ale zadek jde pomalu ale jistě do háje. (Jestli budu mít později sílu, nechám udělat pitvu, zatím má MRI, RTG, neuro vyš atd.) A protože se o projevech málo píše, bagatelizuje se to a DM je pro některé lidi „nic“, napíšu to rovnou bez obalu:
Místo toho, abychom trajdaly po horách, na dogtreku nebo vyrazily na společný CHP výlet, vedu ji několikrát denně jen na 10 minut ven a nutím její zadní nohy správně chodit, došlapovat, dopoledne ji vyvážím autem k lesu nebo k poli či někam jinam, aby neměla zbylý život smrsknutý jen na pobyt na zahradě a po chodníku, a aby do zadních tlapek šly nějaké stimuly (hrbolky, kamínky, jehličí, větvičky). A pak ji – zcela nechápající, proč je to tak krátký a proč ji už nehodím ten klacek, jako vždycky - přemlouvám, že její ploužící zadní nohy už mají fakt dost a musíme domů. Po zbytek dne je na balančkách, stimulačních podložkách, na masážích, magnetech atd. Každý týden/14 dní trávíme u veterinářky-fyzioterapeutky, kde má další procedury. Občas je to po RHB dobrý a není poznat, že má nějaký problém (pokud nechodí krokem). Někdy ji musím potlučenou ze země sbírat, neb se nezvedne nebo nedošlápne, třeba když vylítne s talířem na zahradu a zapomene, že musí vědomě zabrat, aby zadní nohy pořádně zvedla a překročila práh. Na plovoučkách, kamenech jí všelijak ujiždí nohy a končí celá rozpláclá na zemi s končetinami různě pokroucenými. Někdy jí musím chvíli pomoct správně došlapovat, když začne některou nohu spíše za sebou po nártu táhnout. O odřených tlapách ani nemluvím. Snažíme se s vetkou ten proces prodloužit, aby jí svaly sloužily co nejdéle a měla důstojný život, děláme, co můžeme, ale stejně je s odstupem času vidět, že jsou stehna slabší a slabší. V porovnáním s aktivním předkem, který za sebou táhne celý zadek je to smutný pohled. Co smutný, hrozný. Před námi tak rok života, možná míň, možná víc? Uvidíme. Je to těžký, i přesto že sama dělám v humánní neurorehabilitaci, kde se s podobnými věcmi běžně setkávám u pacientů. Vidím i na veterinářce-fyzio, že to pro ni taky moc jednoduchý není. A to je teprve začátek... nechci si představovat, co bude za několik měsíců, až to půjde od nohou výš.

Moc proto nechápu to, co jsem psala v úvodu. Před těmi sedmi lety se to neřešilo, moc se o tom u CHP nevědělo, nepamatuju si, že bych v té době narazila na něco, kde by se o tom psalo. Teď se ale píše, dokonce tu byl příspěvek od Zdeňky (díky za něj!), klub dokonce přispívá na vyšetření... a test na DM (jehož výsledek je platný celý život) stojí jenom cca 1400Kč, ano, omlouvám se, ale napíšu jenom – v porovnání s povinnými věcmi pro uchovnění je to dle mého názoru celkem prd částka. Je pravdou, že nejsem veterinářka, vlastně nejsem ani chovatelka, ale lékařskou genetiku jsem měla na VŠ, něco tedy tuším, zákony jsou platné pro všechny, i u psů (dva pozitivní jedinci prostě nedají negativní štěňata, i kdyby byli rodiče celý život na čerstvém horském alpském vzdoušku a krmeni pouze prvotřídním argentinským hovězím z krávy, která chodila na masáže a žila celý život venku, výjimky tady prostě nejsou), také jsem přečetla hromadu odborných článků o DM, RHB a tak ze zahraničních recenzovaných periodik a stejně to pořád nechápu. Možná o chovu málopočetného plemena vím málo. Ráda se ale přiučím. Vysvětlete mi tedy, prosím, proč netestovat jedince, proč krýt netestovanou fenu přenašečem, proč dávat dohromady dva přenašeče nebo pozitivního s přenašečem. Asi pro to máte (ti, kteří to takto mají) nějaké důvody. Možná to nepovažujete za problém, který by se měl řešit? Možná je podle vás zatím málo klinicky nemocných CHP? Zatím moc o DM nevíte? Máte při sestavování párů a pro svou CHS jiné priority (eliminaci jiných onemocnění, inbreeding, hezká štěňata, dobrý prodej...)? Nebo je vám třeba trochu jedno, co bude s CHP do budoucna / co bude se štěňaty za několik let, žijete „tady a teď“? Bylo by pak složité vybírat plemeníky, lepší tedy „nevědět“. Teď jsem plácla to, co mě zrovna napadlo... třeba je za tím něco (chovatelského), o čem nemám tušení. Ale opravdu by mě to zajímalo. Příp. lze odpovědět zcela anonymně: https://forms.gle/xtjn8dcGPXjabGFU7Jestli si někdo – alespoň sám před sebou upřímně řekne třeba „mám jiné priority, chci hezká štěňata a moc mi nezáleží na tom, co bude s CHP za dvacet let/nemám odvahu přemýšlet nad tím, co bude se štěňaty“, pokud to tak skutečně má, budu to respektovat (upřímně – se skřípěním zubů, ale neuslyšíte to a lynčovat rozhodně nebudu).

Děkuju těm, kteří testují a zodpovědně kombinují jedince. Děkuji i těm, kteří nad tím vším přemýšlí (a nejen o DM, ale i o dalších nemocech) v širších souvislostech, berou v potaz i spoustu dalších pozitivních charakteristik a nebojí se použít na negativního jedince přenašeče, případně pozitivního jedince jiných kvalit a žádným/malým potomstvem (diverzita je u málopočetných holt potřeba, abychom tu do budoucna nemuseli řešit další nemoce; přenašeči se pak dají ukočírovat). A děkuji také těm, kteří o tom alespoň přemýšlí a jednou do toho třeba půjdou, a nakonec i těm, kteří se nebáli upřímně odpovědět „proč ne“ (ať už sami sobě, nebo i mně).

Video:  https://www.youtube.com/watch?v=GvRHcwBOWQA&feature=youtu.be