V létě jsem v rámci brigády účastnila v pozici pořadatele  Klubové výstavy německých ovčáků a byla to zajímavá zkušenost.

Akce probíhala na fotbalovém hřišti.  Přihlášeno bylo přes hodně přes 200 jedinců. V sobotu jsem tam nebyla, to jsme se vraceli z dovolené.  Z vyprávění ale vím, že museli nejdříve ,,odkousat" na figuranta a až ti jedinci, kteří prošli, podstoupili statické posuzování.

V neděli, kdy jsem tam byla,  probíhalo posouzení v pohybu. Psi byli seřazeni podle předběžného pořadí na základě statického posouzení.

Během klusání rozhodčí občas někoho přehodil a pak si  je postupně po pěti  bral,  aby klusali k němu a od něj.

Kruh byl po obvodu fotabalového hřiště.  Ve třídách bylo kolem 20 jedinců.

Narozdíl od toho, jak jsme zvyklí předvádět my,  zde se pes posuzoval ,,v tahu".

V praxi to vypadalo dost úsměvně.  Vepředu běhal  kolem kruhu obvykle pán - majitelelé.  Ti vydávali  různé zvuky a skřeky, aby psa upoutali.  Pak klusal pes a za ním na napjatém vodítku vodič.  A pak si nějaký vynalézavý jedinec  vypůjčil kolo a jezdil kolem kruhu na kole.  Za chvíli druhý, ale to už jim to někdo z nás pořadatelů zatrhl.

Na počet psů šlo ale posuzování celkem rychle.  Každou třídu posuzoval jiný rozhodčí,  pro dospělé byla otevřena pouze třída pracovní a její vítěz se stal zárověň hned Klubovým vítězem.  To byl vrchol výstavy.  Tyto třídy posuzovali rozhodčí z Německa  a každý   jedinec se známkou výborný  - tedy v tomto případě téměř všichni, s vyjímkou minima jedinců  (většinou těch vlkošedých, což bývá obvyklé) získal pohár.  Takže i vítěz výstavy si odnášel jen jeden pohár, ale  obrovský.

Kupodivu - mezi psy byl jeden, který upoutal i nás neznalce plemene svou mohuností těla i hlavy a ten skutečně vyhrál.

Výstava  končila soutěží chovatelských stanic.  Zde každá chovatelská stanice předvedla maximálně 5 jedinců - a vybrala ty, kteří se umístili nejlépe.  Rozhodčí pak posoudil obtížnost - tedy po kolika rozdílných rodičích jedinci jsou a jak dopadli při výstavě.  Chovatelské stanice měly  ,,vlajkonoše" , který nosil ceduli s názvem chovatelské stanice a většinou chovatel zapůjčil pro tuto soutěž jednotný ,,dres", tedy tričko se jménem chov. st.

Výstavu  velmi  bohatě zasponzorovala firma Royal Canin krmivem.

Za sebe mohu říci, že to byla zajímavá zkušenost.   To, co majitelé předváděli přišlo ,,neobyčejné" i nám pejskařům od jiných plemen a neumím si představit, co si o tom, co dělali majitelé pro úspěch svých psů mysleli běžní návštěvníci.